sobota 14. července 2018

Metafyzické vystřízlivění aneb už zas úžas


Všechno se děje pořád dokola, řeklo kolo.

No ano, ale podívejte, jak to vždycky všechno pěkně hraje třemi hranami, dodal trojúhelník.

Ale hlavně se to všechno vždycky děje právě tady, zahlaholil zvesela bod.

A je to přitom tak úplné a dokonalé, vzdychla blaženě koule. A tak to pokračovalo pořád dál. Ruce se míhaly takovou rychlostí, že je skoro nebylo vidět, a přihlížející uhranutí pohledem na ty nevídané divy tajili dech.

Nakonec kejklíř nechal žonglování, sbalil si fidlátka do umaštěného tlumoku a šel do hospody, kde se opil do němoty s pocitem, jako by konečně znovu procital z metafyziky, do níž se pro potěchu a pobavení publika zase jednou mistrovsky vehrál, až i sám sebe na chvilku obehrál.

Usnul pak s hlavou na stole spánkem spravedlivých. O půlnoci jej zadusily jeho vlastní zvratky. Kdosi jej kamsi odtáhl a zahrabal. Druhý den ráno ale do města přišel nový kejklíř, jenž se mu podobal, jako by mu z oka vypadl:

jakže, už zase - už zase...?

Žádné komentáře:

Okomentovat