Cyklický výsledek nezadržitelného kvartálního básnického výronu. Při psaní jsem se celkem pobavil; ostatně celá doba kolem slunovratu bylo docela pěkná. Nuže.
Cirkus kolmo aneb zimní slunovrat
Circus vitiosus
Jedna z mála věcí ospravedlňujících moderní poesii
Je transformace slova z nástroje sdělení v předmět
kontemplace
Nakolik je moderní subjekt kontemplace mocen Což není valné
Pročež je moderní poesie zpravidla zbytečná Marno svítit slepému
Pokud slovo vyjmeme z plivátka obvyklého žvanění
A pohlédneme na potřísněný nástroj pokrytý nevábným šlemem
Může se stát zázrak Vyšlehne blesk Zář stráví kal
A řeč bez závoje prozradí proč je tím posledním na hraně osoby
Sekvence Zděšení Jektání Chechot Kokrhání Ticho
Vrchol samoty Exploze tmy
(Přes hrdlo sebe
břit a dál nic než Rudé moře)
Není to mnoho
Ale je to aspoň něco
Budiž před závorku následujícího:
Nic není Jak se zdá (Koneckonců ani jinak)
Hlas světla je světlem hlasu
A oheň Jenž stráví vše Není nic než žár záře
Jiskra dechu Tep Ticha
V závratných hlubinách Středu Odkud se vynořuje
zběsilý kolotoč času.
O viděném a záškubech
Palindrom dne. Točí se káča. Říká: mlč. Nemůžeš. Nechceš?
Spíš? Nespíš? Spíš ne? Nebo ano? Nové víno nové měchy vleče
hlínou dolů.
Ke stolu a pod něj. Křeče čeří řeč krkavců. Pouštní hledači
vody zří zář pozítřků.
Prizmatem rovu. Proměna tvora v otvor zaskočí času jako
smyčka ďasu.
Výbuch za očima. Rozklad kdekoli. Vidí místo kráčet pozadu.
Spí s otevřenou hlavou.
Za pár hodin přijde naděje do prázdného domu. Bude zuřit a
nakonec.
Jako poslední na hromadě. Veliké poledne kterékoli noci.
A byl večer a bylo jitro. Z jater se kouří. Řekněme
dnes. Pojď a viz!
Čtyři rohy běží
dokola
Hledání zakopne o vlastní kopyto. Pokání. Zleva Eva.
Ze stromu poznání (skoro hned) visí ta bába ze skotské hry.
Běda mu.
Sen jak z prázdnoty srší svět Jiskry v očích
zažehly chtíč. Jehly.
Pak se kolo roztočí Cirkulárka čas Při troše štěstí bude na
funus
Cirkus Hen kai pan A tak dál.
Tři hlavy syčí
zbytečně: Nikdo neslyší
Zbořený Zbořený Zbořený
Svět domu dům světa Prasklý v hlavě Po hlavě dolů
Jako když se nebesa řítí metrem na konečnou
V prostoru bez očí neuvidíš nic Nic není Ani smrt tě už
moc neobere
Tiché řícení do tmy Rozklad na druhou na třetí
Dutá kostka chaosu Rychle pryč Není kam Zbytečně zoufáš
Praskla voda Už tě táhnou Drží za patu Zanech vší naděje
Časem ti to dojde Hnido
Lunapark svět Kruhů zhruba tolik jako obvykle
Řekla jedna ledová držka druhým dvěma dole v dole.
Šprýmař visí. Někdo
ho tahá za vlasy.
Jedině hladina kopím probodená:
Evo říká Adam omylem cestě domů
Slyší hlas syčet žár taví se les
Třetího spoj s prvním než napočteš nulu
Etapa pádu hlavou vzhůru je pryč
Raději spát nevidět nic Nic neslyšet Zabít bycha
Na dně nádoby se rodí
červi
Netřeba hledat Ani zkoušet
Dolů vede Nějaká cesta
Náhrobním plamenem Doznívá křik
Bylo nebylo Sezame mlč
Rozezní ticho Díra v zemi
Černý sumec Vidí dno
Druhá rve z pout
hmoty křídla
Dvanáct Ruka nahoře druhá také
Hází věčností jako hrachem
Ryje zem vertikálou Vrtkavé rezignace
Zápatí snu: Pohasne tón
Utichne tma Zahřmí jas
Motýlí tíha Tyrkysy očí
Kříž kyvadla Dláto
Labuť Tíseň Dost
(Neúprosně: etc.)
Král se rodí
z ohně
Krkavec volá smrt Rádlem přetni žílu
Les tiše syčí Severní nebe svítá
Rohem chudoby padá Dítě stínu k rovu
Znovu hledá v tmách Okovy spáčů
Hlavu veškerenstva Nějaký tvar
(Týž: a nic.)
In pace
Od obzoru k obzoru zory k zoře nic Jen
Jeden napůl rozbořený dům v pustině
V krbu hoří kosti zvířat a lidí Dům obchází
Muž s lebkou Smějí se Něco si říká
Zaklíná noc Zaklíná nic Volá do hluchých uší světa
Jektaje syčí slova Rve mu je vítr
Stahuje z kůže dech Usíná k ránu
Zdá se mu o domě Ohni z kostí Věčném kole
Vlk sen se sytí jeho masem Skučí přitom hady
Dokud se soumrak zas nespojí v jediné zavytí
k Pólu.
Žádné komentáře:
Okomentovat